Aktualita ze dne 11. 4. 2023

„Až se bude psát rok…“

 

 

V soukromém archivu jsem našel „Noviny pražské záchranky“. Ano, tázavé pohledy jsou na místě. Skutečně tu byly a dokonce v tištěné podobě. Psal se rok 2010 a na pražské záchrance vycházely pravidelně na křídovém papíře. Srdce zvídavého čtenáře se při nálezu archivního materiálu zachvěje radostí. Jaké to bylo před 13 lety? Začetl jsem se do článku „Výzkum psychické zátěže zaměstnanců ZZS HMP“. Téma více než aktuální včera, dnes a… Též zítra? Až se bude psát rok …

Mezi zaměstnanci tehdy probíhal výzkum mapující míru vyhoření, pracovní stresory, motivátory, výskyt kritických událostí a byl proveden Psychosociální laboratoří Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Soubor vyplnilo 283 zaměstnanců, tedy 62 % z celkového tehdejšího počtu zaměstnanců ZZS hlavního města Prahy. Zúčastní-li se zkoumání téměř dvě třetiny členů zkoumané skupiny, je výsledek považován za reprezentativní, neboli s vysokou mírou jistoty zobrazuje skutečný stav.

První dotazník měřil výskyt tzv. syndromu vyhoření. O tom přece každý ví, každý z nás už o syndromu slyšel. Každého z nás se týká. Pracujících ve zdravotnictví zvláště. Ve zdravotnictví, ve kterém je chronický nedostatek pracovníků, je zmíněný syndrom součástí profese. Bohužel. Nepíše se to lehko. Vždyť každý z nás se může během okamžiku ocitnout (či probudit) na oné druhé straně – rozuměj na straně pacienta. A kdo by chtěl mít tu neblahou zkušenost s vyhořelou sestrou, lékařem, záchranářem? Kdo by chtěl dostat vynadáno za to, že je nemocný, nebo zraněný? Nikdo.

Navíc se u syndromu vyhoření zhoršuje spokojenost s organizací, zvyšuje se nemocnost a snižuje pracovní výkonnost. Syndrom vyhoření je způsoben dlouhodobě stresujícím prostředím v zaměstnání a téměř nesouvisí s osobnostními rysy jedince, vyhořet může každý. Vyhazování vyhořelých jedinců ze zaměstnání nic nevyřeší, často nejdříve vyhoří ti nejnadšenější a schopní.

Při čtení řádků ze zmíněného zaniklého periodika jsem si uvědomil, že naše odborová práce je vlastně snahou o předcházení všem negativním aspektům zdravotnického pracovníka, těm aspektům, které vedou k vyhoření. Například zátěž – neustále připomínané zvyšující se množství a tempo práce na záchrankách napříč republikou – téma, které rezonuje od ministerstva přes management až po jednotlivé rozhovory na výjezdových základnách (aktuální tvrdá data jsou na konci článku).

Uvedená čísla v článku byla již tehdy alarmující: velmi závažné vysoké procento vyhořelých nelékařských zdravotnických pracovníků a operátorů zdravotnického operačního střediska – přes 40 % zaměstnanců z těchto skupin bylo vyhořením ohroženo. Pro srovnání: například mezi holandskými záchranáři bylo identifikováno 8,6 % vyhořelých a výzkum středočeských záchranářů z roku 2005 za pomoci jiné a méně citlivé metody uvádí 3,2 % vyhořelých. Z dalšího statistického zpracování výsledků bylo zjištěno, že mladší záchranáři ve skutečnosti nejsou méně vyhořelí než starší záchranáři!.

Jako největší „motivátory“ byly uvedeny body jako delší dovolená (kratší pracovní týden), sociální zabezpečení při pracovním úrazu s trvalými následky, pozitivní zpětné vazby od přímých nadřízených, jasně formulovaná kritéria pro zvýšení platu / osobního ohodnocení, tři dny sick days, dotace na jazykové kurzy, parkování pro zaměstnance…

Tehdy se asi málokdo zamyslel, co bude „až se bude psát rok …“ Snad jen pár autorů sci-fi žánru.

A jak roste tempo práce na ZZS, je patrné ze statistik uvedených na stránkách Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR:

• V roce 2011 bylo v celé ČR realizováno 851 289 výjezdů a bylo 514 posádek.
• V roce 2022 bylo v celé ČR realizováno 1 057 475 výjezdů a bylo 612 posádek.
• Mezi roky 2021 a 2022 počet řešených událostí meziročně stoupnul o necelých 5 % a dosáhl historicky nejvyšší hodnoty 1 057 475 událostí.
• Letošní vzestup už jde celý nad průměr posledních let: +6,5 % proti předcovidovým rokům 2018–2019.

V dubnu roku 2023 se jaro opozdilo, těšili jsme se na trička a zatím máme obavy, aby nepomrzly květy meruňky. Už nevím, jaké bylo jaro před 13 lety, ale určitě jsme doufali, že management bude iniciovat řešení zásadních otázek s cílem předcházet syndromu vyhoření. A dočkali jsme se, dočkali: nárůstu práce a zjištění, že na trhu práce potřební zdravotníci i řidiči ZZS nejsou. Kruh se uzavírá a my jsme zase na začátku. „Až se bude psát rok…“

Jakub Štětka DiS, předseda ZO OSZSZSP ČR ZZS HMP