Aktualita ze dne 3. 6. 2022

Postavení ZZS v Integrovaném záchranném systému

 

 

Stručná zpráva z prezentace na zasedání poslaneckého podvýboru pro ZZS dne 18. 5. 2022

 

Přednemocniční neodkladná péče prošla v posledních desetiletích obrovskou kvalitativní proměnou. Zdravotnické záchranné služby (záchranky) vrací do života pacienty, kteří byli dříve nenávratně ztraceni. Záchranky jsou klíčovou organizací pro zvládání nejen těžkých úrazů, srdečních a plicních onemocnění, cévních mozkových příhod, ale i pro všechny urgentní situace u dětí či seniorů, jejich činnost jde napříč všemi klinickými obory. Lze jednoduše konstatovat, že u jakéhokoliv člověka v ohrožení života v ČR mimo nemocnici zasahuje záchranná služba.

 

Činnost záchranek daleko přesahuje jejich povinnosti vymezené zákonem o ZZS, často suplují jiné složky primární péče, jejich práce významně zasahuje i do sociální oblasti. Jsou jednou ze tří základních složek tzv. Integrovaného záchranného systému (IZS), podílejí se kromě jiného také na zvládání jakéhokoliv neštěstí s větším počtem postižených osob.

Každou minutu vyjíždějí v časovém limitu v ČR dvě sanitky záchranky urgentně pomoci lidem potenciálně ohroženým na životě, počet výjezdů každoročně stoupá, počet ošetřených pacientů záchrannou službou se blíží 1 milionu za rok, a to jsme jako ČR pouze desetimilionová populace!

Činnost záchranky je v současnosti kýmkoliv nezastupitelná, zároveň nepostradatelná a klíčová. Pro většinu populace a část odborné veřejnosti je však jejich činnost naprostou samozřejmostí. Fakt, že v ČR máme vědeckými studiemi potvrzeny jedny z nejlepších systémů péče na světě o pacienty se srdeční zástavou či o pacienty s koronárními syndromy, je vnímán jako něco zcela běžného. Jenže tato fakta nejsou samozřejmá ani běžná. Pro záchranky je jistě důležité moderní vybavení, špičkové technologie na operačním středisku a kvalitní vozový park. Nicméně zcela klíčové je personální zajištění a záchranky budou především tak kvalitní, jak erudovaní, empatičtí a obětaví lidé v nich budou pracovat.

Nepostradatelnost a zároveň zranitelnost záchranek ukázala covidová epidemie. Najednou se začalo hovořit o enormním riziku práce záchranářů. Samozřejmě v souvislosti s covidovou epidemií, nicméně rizika z mnohem nebezpečnějších infekcí jako jsou hepatitidy, virus HIV, TBC, meningitidy a jiné jsou zde dlouhodobě a setrvale. A to mluvíme pouze o infekčních rizicích.

Pokud jsou zdravotníci v nemocnicích v první linii, pak záchranáři ZZS jsou v zemi nikoho. Záchranáři ZZS museli i v době covidu dál reagovat na tísňové výzvy, činnost na tísňové lince ohrožení života 155 nešlo odložit, přerušit nebo řešit pomocí home office. Lidé nadále stonali a umírali, výkony nutné k záchraně života včetně invazivních bylo nutno provádět dál, bez přerušení, za zvýšeného rizika a s ochrannými prostředky, které práci významně komplikovaly. To vše pod obrovským tlakem všeobecně kontinuálně mediálně šířené paniky, nejistoty a obavy z budoucnosti. Nemluvě o dalších povinnostech, které museli záchranáři vykonávat ve státním zájmu navíc, například podíl na organizaci a mobilním sběru vzorků u covid rizikových pacientů. Záchranky se postupně staly nepostradatelnou součástí fungování zdravotnictví ve standardních podmínkách poskytování péče, covidová epidemie tento status pouze umocnila.

Odměny pro zdravotníky za covidovou epidemii byly jistě krásné, nicméně z pohledu porovnání materiálního a sociálního zabezpečení zaměstnanců jednotlivých složek se o rovnoprávnosti v Integrovaném záchranném systému zřejmě mluvit nedá. Záchranky jsou v systému IZS z pohledu počtu výjezdů k počtu zaměstnanců a závažnosti zásahů nejvytíženější složkou. U zaměstnanců záchranek se proslýchá, že hasiči i policisté mají nárok na dřívější odchod na zasloužený odpočinek s rentou odpovídající odslouženým létům a dosavadnímu platu či každoroční nárok na týden rehabilitace k dovolené navíc. Nevím, zda je to skutečně pravda. Pokud ano, pak nelze mluvit o rovnoprávnosti v rámci IZS, ale o hrubé nespravedlnosti ve vztahu k zaměstnancům záchranek, kteří by měli mít nároky na stejné zázemí a materiální výhody jako jiné složky.

Na závěr je třeba zdůraznit, že tento text není zaměřen ani proti hasičům ani proti policistům. Pokud nějaké ekonomicko-sociální výhody za svoji bohulibou práci pro společnost mají, jistě si je zaslouží. Pak si je ovšem zaslouží i zástupci poslední složky, která do IZS patří, tedy zdravotníci záchranných služeb. Dokud nedojde k narovnání tohoto stavu, budeme mít nadále pokřivený a nespravedlivý systém nelogicky znevýhodňující jednu skupinu zaměstnanců klíčové infrastruktury státu vůči ostatním. A tak doufám, že kamarádi hasiči i policisté naše spravedlivé úsilí podpoří.

Pozn.: V článku byly částečně použity věty a formulace textu, který byl autorem zpracován za Asociaci zdravotnických záchranných služeb ČR jako část důvodové zprávy pro Ministerstvo zdravotnictví k získání oněch velkých odměn pro záchranáře za práci během covidové epidemie.

MUDr. Jiří KNOR, Ph.D., ZZS Středočeského kraje

 

zdroj: https://www.zdravotnickeodbory.cz/postaveni-zzs-v-integrovanem-zachrannem-systemu/