Aktualita ze dne 18. 10. 2023

Síť lékařských pohotovostí (a zbytek kryje záchranka)

 

Podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka by měly zdravotní pojišťovny zajistit síť lékařských pohotovostí při vznikající síti 89 urgentních příjmů. To je ale méně než stávající počet 113 pohotovostí zřizovaných kraji. Kraje by pak mohly dobrovolně zřizovat další pohotovosti nad rámec této garantované sítě. Sdružení praktických lékařů předložilo k diskusi pojišťovnám i ministerstvu svůj návrh modelu, který by měl zajistit reálnou dostupnost, udržitelnost, přístup k péči a rovnoměrné pokrytí ve všech regionech ČR a který reflektuje aktuální potřeby a požadavky pacientů i poskytovatelů lékařské pohotovostní služby (Medical Tribune 17. 7. 2023).

 

Vypadá to nadějně? O 24 méně garantovaných lékařských pohotovostí. Zbytek by mohly dobrovolně zřizovat kraje. Kraje či městské
části ale dlouhodobě právě lékařské pohotovosti likvidují pro nedostatek financí. Quo vadis pohotovosti? Z praxe zdravotnických záchranných služeb víme dobře, co, jak a kdy ZZS supluje. V noci o víkedech a svátcích zrušené lékařské služby první pomoci. Ve všední dny chybějící ambulantní specialisty. V odpoledních hodinách praktické lékaře, domácí péči, hospicovou péči. A kdykoli, když si bezradný občan neví rady. Tento fenomén potvrzuje i Komora záchranářů.

Když si nevím rady, vytočit číslo 155 je to nejmenší (nemluvím pochopitelně o akutních stavech ve smyslu zákona o ZZS, to bych po-
přel samotný smysl ZZS). Napříč odbornou veřejností přednemocniční péče a managmenty jednotlivých krajských ZZS se nesou dis-
kuse o bezpečnosti systému poskytování přednemocniční péče pod heslem „Chceme bezpečný systém“.

V mediálním prostoru se objevují zprávy o soudních sporech, kdy dispečerky ZZS nevyslaly vůz záchranné služby k pacientovi. Následky nevyslání vozidla záchranné služby nemusí být pro pacienta fatální, nebo být fatální může. O tom není pochyb. Systém je nastaven bezpečně, a to tak, že sanitku poslat je nejbezpečnější způsob, jak se může dispečerka vyvarovat případných soudních sporů.

Počty volání na tísňovou linku rok od roku stoupají, čísla závažných onemocnění či traumat jsou však řádově stále stejná. Dle statistik uvedených Asociací zdravotnických záchranných služeb se v ČR v roce 2022 zvýšil o téměř 24 % počet výjezdů ZZS třetí priority, což jsou stavy kvalifikované jako méně závažné. Statistiky bijí na poplach. Demografická křivka je neúprosná a v nejbližších letech odejde do důchodu až 14 % sester. V tomto počtu je nemá kdo nahradit.

V oboru zdravotnický záchranář byly zrušeny vyšší odborné školy, nahradily je školy vysoké, avšak rezidenční místa na vysokých školách pro tento obor nebyla navýšena o dostatečný počet. Pojišťovny avizují, že mají problém vyjít s penězi. „To vše může vést na přelomu let 2024 a 2025 ke kolapsu celého systému financování veřejného zdravotnictví,“ varoval šéf svazupojišťoven Ladislav Friedrich.
Plánované příjmy dle ministerstva zdravotnictví mají být v příštím roce celkem 499,5 miliardy, výdaje 507,8 miliardy korun. Pojišťovny ale pokládají tuto sumu za podhodnocenou, reálné výdaje se podle nich vyšplhají až na 520 miliard. Jejich rozpočet na příští rok bude
ztrátový.“

Kdo bude pacienty vozit a kdo je v nemocnici ošetří? A když, tak za jaký plat? Současná vláda letos, a vypadá to, že ani příští rok, na ta-
rifních platech nic nepřidá. A linky tísňové výzvy zvoní a zvoní. A sanitky jezdí a jezdí. Urgentní příjmy a ambulance jsou přeplněny. Každý
jednotlivec atomizované odborné společnosti se chlubí svým peřím. Soudní znalci prezentují své posudky o pochybeních, managmenty ZZS prezentují svá rekordní čísla ošetřených pacientů, předávají se vyznamenání, výsledky úspěšných resuscitací jsou na světové úrov-
ni… Mohli bychom nabýt dojmu, že priorita a smysl existence ZZS je jasná, vše je v pořádku. Zvládneme vše. Jako by zaměstnanci ZZS ne-
byli ani lidé. Z dostupných dat je ale více než jasné, že systém v této doposud fungující podobě je neudržitelný. Rád bych se mýlil.

V Hospodářských novinách byl uveřejněn článek na téma10 bolestí českého zdravotnictví. Autoři Tomáš Doležal z Institutu pro zdra-
votní ekonomiku iHETA a další ekonomové sepsali, co je třeba změnit, aby se systém nezhroutil. Dva body z těchto pomyslných či
reálných bolestí se týkají záchranné služby:

– Chybí nám další platby, jako např. za hotelové služby při pobytu na lůžku, za neoprávněné volání záchranné služby apod.

– Seriál sanitka jede: a třešničkou na dortu je fakt, že rychlá záchranná služba je finančně motivována z logiky úhradového mechanismu vyjíždět co nejčastěji, byť by se jednalo o banální případy. A kam pacienty vozí? Samozřejmě na akutní příjmy nemocnic.

Jsme zdravotníci, a i když se někdy můžeme tvářit nelibě (každého někdy alespoň na chvíli zasáhne syndrom vyhoření) máme přece zájem o udržení bezpečného systému pro pacienty, kvůli kterým tu jsme. To nelze zpochybňovat již jen z etického pohledu na věc. Zájem o bezpečný a dostupný zdravotní systém by měli mít však i odpovědní politici!

Sporné přesčasy ve zdravotnictví, které v současnosti hýbou mediálním prostorem, otevřely Pandořinu skříňku českého zdravotnictví. Řešení problému začíná vždy jeho pojmenováním. Nyní přichází „mladí a neklidní“ a berou za konec volného provazu. Provazu, jenž by měl pojit nás zdravotníky a veřejnost. Spojit a zefektivnit dostupnou péči. Sekce mladých lékařů České lékařské komory má na věc názor. Konečně.

Osud zdravotnictví i zdravotníků se ale významně prolíná i s chováním samotných pacientů. Mladí lékaři se proto chtějí více zaměřit i na edukaci pacientů bloudících po systému (viz fórum MT 17/2023, str.A2). Lékaři proto připravují tzv. Manuál k českému zdravotnictví, který by měl pomoci pacientům lé-pe se zorientovat v systému.

„Myslíme si, že spousta lidí, i velmi vzdělaných, často neví, kdy a jaký problém řešit a kam jít. Půjde o sérii videí a informační portál,“ pro-
zradil Jan Přáda a dodal, že hotový manuál by měl být představen přibližně do měsíce. Lidé se v něm například dozvědí, kdy vyhledat praktického lékaře, kdy jet na pohotovost, kdy volat sanitku, k čemu je mít gynekologa či jak funguje pohotovostní služba. Aby pacienti věděli, kdy se tam vypravit a s jakým problémem to nemá smysl.“ (MT 18. 9. 2023)

Hle. Nápad, který není zas až tak složitý: poučený a spolupracující pacient orientující se v českém zdravotnictví! Není to jen sen. A pokud subjekty budou efektivně spolupracovat, budou přínosem pro všechny. Bude-li realizována financovatelná dostupná síť lékařských pohotovostí, nebudou černé vize o postupně omezované dostupnosti poskytované péče natolik reálné. Začít věci měnit je třeba již dnes.
Budou-li systematicky pacienti edukováni sdělovacími prostředky jak, kdy a kam se obrátit při zdravotních potížích, vypracování manuálu pro pacienta by tomu určitě pomohlo. Intenzivně je možné šířit osvětu i přes mluvčí jednotlivých ZZS.

A teď se vrhnout do práce, nejen té zdravotnické, ale třeba i osvětové. Můžeme začít tím, že oslovíme mluvčí jednotlivých ZZS s návrhem vypracování jednotné koncepce k edukaci veřejnosti.

Nebo jen sním?

Jakub ŠTĚTKA,
předseda ZO OSZSP ČR ZZSHMP

odkaz:

https://www.zdravotnickeodbory.cz/bulletin/bulletin-10-2023/