Historie

19. století je obdobím průmyslové revoluce. S prudkým rozvojem průmyslu se objevuje nový fenomén v podobě masově strádajících zaměstnanců ve výrobě. Nekonečné směny, nebezpečné pracovní podmínky, nulové sociální jistoty, nezdravé zázemí. Pod tlakem tíživých životních podmínek a při nemožnosti dovolat se ochrany vznikají ve druhé polovině 19. st. první odborové organizace.

Odbory upozorňují na naléhavé potřeby zaměstnanců formou demonstrací a stávek. Jen pozvolna a mnohdy za cenu obětí na životech demonstrujících zařazují jednotlivé státní útvary do svých zákoníků první reformní odstavce práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Je to trvalý a neodbytný vliv odborových organizací, který postupně vytváří fungující sociální systém, v němž nelze zaměstnávat děti, ve kterém délka směny nepřesahuje 12 resp. 8 hodin, kde má zaměstnanec právo na odpočinek, na mzdu v případě úrazu atd. Celý proces změn trvá několik dekád.

V DATECH

• 1870 – Zákon o koaliční svobodě schválený rakouským parlamentem. Odbory v českých zemích se stávají zákonem respektovaným subjektem.
• 1884 – zákon o maximální délce pracovní doby (v hornictví stanovena na 10 hodin denně, v podnicích s více než 20 zaměstnanci na 11 hodin, v malovýrobě nebyla regulována)
• 1. 5. 1886 – Na demonstraci v Chicagu umírá během zásahu represivních složek několik demonstrujících. Tento den bude nadále slaven jako svátek práce.
• 1914 – zákon o služebním poměru státních úředníků a státních zřízenců, tzv. Služební pragmatika.

ČSR

• 1918 – zákon o podpoře nezaměstnaných, zákon o osmihodinové pracovní době (Československo bylo prvním státem, který osmihodinovou pracovní dobu uzákonil.)
• 1919 – zákon upravující práci dětí
• 1921 – zákon o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, kterou může obdržet každý dělník, který je členem některé odborové organizace. Státní příplatek se rovnal výši podpory, kterou podporovanému vyplácela odborová organizace ze svých peněz.
• 1948 – Po komunistickém převratu byla myšlenka odborového hnutí znásilněna tehdejším režimem. Bylo ustaveno centrálně řízené tzv. Revoluční odborové hnutí (ROH), které nicméně neplnilo tradiční funkce odborů, ale bylo spíše jen prodlouženou rukou tehdejšího režimu a státní moci.
• 1989 – Přesto právě odbory sehrály důležitou roli ve společenských změnách, které vedly k pádu totalitního režimu na konci roku 1989. Ačkoli je dnes tato úloha odborů přehlížena, byly to právě Stávkové výbory organizované odboráři v podnicích, které se významnou mírou podílely na organizaci Generální stávky. Tato stávka spolu se studentskými a dalšími protestními akcemi vyvrcholila v tzv. Sametovou revoluci. Po roce 1989 bylo ROH zrušeno a záhy byly v Československu založeny nové a nezávislé demokratické odbory.
• 1993 – Po rozdělení Československa vznikly nástupnické organizace – v České republice Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS)